Mýval severní: Roztomilý bandita, nebo noční můra zahrád?

Rozšíření a původ mývala

Mýval severní (Procyon lotor), známý také jako mýval pruhovaný, je středně velké zvíře původem ze Severní Ameriky. Jeho přirozený areál rozšíření sahá od jižní Kanady, přes Spojené státy americké až po Mexiko. V průběhu 20. století byl mýval uměle vysazen do dalších částí světa, včetně Evropy a Asie. Důvodem introdukce mývala do nových oblastí byla nejčastěji jeho kožešina, ale také touha po zpestření místní fauny. V Evropě se mýval uchytil zejména v Německu, odkud se dále šíří do okolních států. V České republice byl mýval severní poprvé zaznamenán ve volné přírodě v roce 1964. Od té doby se jeho populace postupně rozrůstá a v současnosti je mýval považován za invazní druh. Jeho přítomnost v české přírodě může mít negativní dopad na původní druhy živočichů, neboť mýval je oportunistický všežravec a konkuruje tak jiným druhům v potravě. Může se také podílet na šíření některých nemocí.

Charakteristický vzhled

Mýval severní je snadno rozpoznatelný díky svému charakteristickému vzhledu. Jeho nejvýraznějším znakem je bezesporu černá "maska" kolem očí, která ostře kontrastuje se světlejší srstí na obličeji. Tato maska mu dodává vzhled lstivého bandity a stala se jedním z jeho nejznámějších rysů. Dalším typickým znakem je huňatý, pruhovaný ocas, který je téměř stejně dlouhý jako jeho tělo. Ocas je obvykle zdoben 5-7 tmavými pruhy, které se střídají se světlejší srstí. Mýval severní má hustou, šedohnědou srst, která mu pomáhá přežít chladné zimy. Jeho tělo je zavalité a končetiny krátké a silné, s pěti prsty na každé tlapce. Na předních tlapkách má mýval obzvláště vyvinuté prsty, které mu umožňují obratně manipulovat s předměty a hledat potravu. Díky svému vzhledu a inteligenci je mýval severní často zmiňován jako "maskovaný bandita" a jeho podoba se objevuje v mnoha pohádkách a příbězích pro děti.

Noční život a zvyky

Mýval severní je zvíře s výrazně noční aktivitou. Přes den se ukrývá v dutinách stromů, norách či opuštěných stavbách a s příchodem soumraku se vydává za potravou. Jeho velké, citlivé oči mu umožňují výborně vidět i za velmi slabého osvětlení. Mývalové jsou všežravci a jejich jídelníček se liší v závislosti na ročním období a dostupnosti potravy. Pochutnají si na ovoci, oříšcích, hmyzu, ale i žábách, vajíčkách ptáků či mršinách. Při hledání potravy se mývalové často vydávají i do blízkosti lidských obydlí, kde jim neunikne žádný snadno dostupný zdroj potravy, jako jsou odpadkové koše či misky s krmivem pro domácí mazlíčky. I když se může zdát mýval severní roztomilý, je důležité si uvědomit, že se jedná o divoké zvíře.

Mýval severní, ten šibal s maskou, nám připomíná, že i v přírodě se najdou mistři převleků a šikovní oportunisté.

Radomír Doubravský

Potrava a způsob obživy

Mýval severní je typickým všežravcem a oportunistou, co se týče potravy. Jeho jídelníček se liší v závislosti na ročním období a dostupnosti zdrojů. Na jaře a počátkem léta se zaměřuje na potravu bohatou na bílkoviny, jako jsou hmyz, drobní obratlovci (např. žáby, raci) a ptačí vejce. V létě a na podzim se jeho pozornost přesouvá na ovoce, ořechy a semena, které mu poskytují dostatek energie na zimu. Mýval severní je známý svou schopností lovit i v mělké vodě, kde hledá ryby, žáby a další vodní živočichy. Svou potravu si často pečlivě omývá, což vedlo k mylnému názoru, že ji čistí. Ve skutečnosti mu namáčení potravy pomáhá zlepšit její texturu a usnadňuje manipulaci s ní. V blízkosti lidských sídel se mýval severní může stát oportunistickým mrchožroutem a živit se odpadky z popelnic nebo krmivem pro domácí zvířata.

Rozmnožování a péče o mláďata

Mývalové severní se obvykle páří od února do března a po 63 až 65 dnech březosti samice rodí vrh 3 až 7 mláďat. Mláďata se rodí slepá a bezmocná v doupěti, které si samice připraví nejčastěji v dutině stromu, ale i v opuštěné noře, na půdě nebo v hromadě dřeva. Mláďata otevírají oči po zhruba třech týdnech a pevnou potravu začínají přijímat ve věku 6 až 8 týdnů. Matka je kojí zhruba 10 týdnů. Samice se o mláďata stará sama a samec se na péči nepodílí. Mladí mývalové zůstávají s matkou až do podzimu, kdy se osamostatňují a hledají si vlastní teritorium. Pohlavní dospělosti dosahují ve věku jednoho roku, ale většinou se poprvé páří až ve druhém roce života. Mývalové severní jsou v přírodě poměrně krátkověcí, dožívají se průměrně 2 až 3 let, i když v zajetí se mohou dožít i více než 20 let. Vysoká úmrtnost mláďat je způsobena predátory, jako jsou sovy, kojoti, rysové a psi, ale i dopravou a lovem.

Mýval jako invazní druh

Mýval severní (Procyon lotor), původem ze Severní Ameriky, se v posledních desetiletích stal v Evropě, a tedy i u nás v Česku, nevítaným hostem. Jako invazní druh představuje mýval hrozbu pro naši faunu a flóru. Jeho přizpůsobivost a všežravost mu dovolují obsazovat různá prostředí a vytlačovat tak původní druhy. Mýval severní je známý svou schopností šplhat, a proto ohrožuje ptáky hnízdící v korunách stromů i v dutinách. Jeho jídelníček zahrnuje vejce, mláďata, ale i dospělé jedince menších druhů ptáků. Kromě ptactva představuje nebezpečí i pro obojživelníky, plazy a bezobratlé. Mýval severní se tak stává významným faktorem ohrožujícím biodiverzitu v oblastech, kde se usadí. Jeho přítomnost má negativní dopad na populace původních druhů a narušuje křehkou rovnováhu ekosystému.

Vliv na ekosystém

Mýval severní, původně obývající Severní Ameriku, se vlivem člověka rozšířil i do Evropy a Asie. Jeho invaze do nových oblastí má nemalý dopad na tamní ekosystémy. Jakožto oportunistický všežravec mýval loví nejrůznější druhy žab, ryb, ptáků a jejich vajec. Jeho přítomnost tak může ohrozit populace původních druhů, a to zejména těch, které se již potýkají s jinými hrozbami. Například v některých oblastech Japonska je mýval zodpovědný za úbytek populací vzácných druhů obojživelníků. Kromě predace má mýval severní negativní vliv i na původní druhy zvířat prostřednictvím konkurence o potravu a životní prostor. Mýval je velmi přizpůsobivý a dokáže přežít i v blízkosti lidských obydlí, kde se často dostává do konfliktů s lidmi. Může přenášet choroby, jako je vzteklina, leptospiróza nebo škrkavka šířená mývaly, a způsobovat škody na majetku. Jeho přítomnost v ekosystému je tak komplexním problémem, který vyžaduje komplexní řešení.

Porovnání mývala severního s jezevcem lesním

Vlastnost	Mýval severní	Jezevec lesní
Velikost	50 - 70 cm	60 - 80 cm (bez ocasu)
Váha	3 - 9 kg	8 - 12 kg (až 20 kg na podzim)
Zbarvení	Šedohnědá srst s černými pruhy na ocase	Šedavě černá srst s bílými pruhy na hlavě
Aktivita	Především noční	Především noční

Možnosti regulace populace

Mýval severní, původně obyvatel Severní Ameriky, se v posledních desetiletích stal invazním druhem v mnoha částech světa, včetně Evropy. Jeho přizpůsobivost, vysoká reprodukční schopnost a oportunistické stravovací návyky z něj činí hrozbu pro původní druhy a ekosystémy. Regulace populace mývala severního je proto nezbytná k minimalizaci jeho negativního dopadu. Mezi nejčastěji diskutované metody patří lov, odchyt a kastrace. Lov je považován za efektivní nástroj, zejména v oblastech s vysokou hustotou populace. Odchyt a následná eutanazie jsou další možností, i když tato metoda vyvolává etické otázky. Kastrace, ať už chirurgická nebo hormonální, představuje dlouhodobější řešení, které si klade za cíl snížit reprodukční schopnost populace. Účinnost jednotlivých metod se liší v závislosti na mnoha faktorech, jako je prostředí, hustota populace a dostupné zdroje. Pro dosažení nejlepších výsledků je často nutná kombinace různých přístupů. Je důležité si uvědomit, že regulace populace jakéhokoli zvířete je komplexní problematika, která vyžaduje důkladné zvážení ekologických, etických a sociálních aspektů.