Hrdlička zahradní: Tajemství opeřence z našeho sousedství
Hrdlička zahradní: Přehled
Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto) je hojný a rozšířený druh holuba, který se vyskytuje v Evropě, Asii a severní Africe. Je to středně velký pták s délkou těla kolem 30 cm a rozpětím křídel až 50 cm. Má štíhlé tělo, malou hlavu a dlouhý ocas. Peří je převážně šedohnědé s růžovým nádechem na hrudi. Charakteristickým znakem je černý proužek na krku a bílé lemy na křídlech, které jsou viditelné zejména za letu. Hrdlička zahradní je přizpůsobivý pták, který se vyskytuje v různých prostředích, včetně lesů, parků, zahrad a měst. Je to stálý pták, což znamená, že na zimu neodlétá do teplých krajin. Živí se semeny, zrním, bobulemi a hmyzem. Hnízdí na stromech a keřích, kde si staví jednoduchá hnízda z větviček. Samice snáší obvykle dvě vejce, na kterých se střídá v sezení s partnerem.
Vzhled a identifikace
Hrdlička zahradní je s délkou 25 až 29 cm o něco menší než holub domácí. Je to štíhlý pták s poměrně dlouhým ocasem a malou hlavou. Zbarvení hrdličky zahradní je celkově šedohnědé s růžovým nádechem na hrudi. Na krku má charakteristický černý pruh s bílým lemováním, který je u mladých ptáků méně výrazný. Ocas má tmavý s bílým koncem, který je dobře viditelný zejména za letu. Hrdlička zahradní se od hrdličky divoké liší menší velikostí, tmavším zbarvením a absencí bílé skvrny na křídlech. Její hlas je charakteristické „vrkú vrkú“, které se ozývá zejména v období hnízdění.
Rozšíření a stanoviště
Hrdlička zahradní je původně jihoevropský a západoasijský druh, který se v průběhu 20. století pozoruhodně rozšířil po celé Evropě. Dnes je běžným obyvatelem parků, zahrad, hřbitovů a dalších zelených ploch ve městech i na vesnicích. Na rozdíl od hrdličky divoké, která je tažná, je hrdlička zahradní stálým ptákem a pouze jedinci ze severnějších oblastí svého areálu rozšíření se na zimu stěhují do teplejších krajin. Hrdlička zahradní se adaptovala na život v blízkosti člověka a využívá hojnosti potravy, kterou jí lidská sídla poskytují. Její výskyt je vázán na dostupnost stromů a keřů, kde si staví hnízda a nachází úkryt.
Když je počasí ve Štětí příznivé, můžeme na zahradě pozorovat hrdličku zahradní, tu roztomilou holubičí sestřenku. Její vrkání je jako něžná melodie, co nám připomíná, že i když je venku počasí ve Štětí třeba pod psa, stojí za to se na moment zastavit. No a když je počasí Štětí fakt pěkný, tak ta malá potvůrka dokáže svým tichým cukrováním udělat den mnohem příjemnější.
Zdeněk Dvořák
Potrava a krmení
Hrdlička zahradní, drobný ptáček s jemným šedohnědým zbarvením, je typickým obyvatelem našich zahrad a parků. Její jídelníček se skládá převážně z rostlinné stravy. S oblibou vyhledává semena různých druhů rostlin, jako jsou slunečnice, proso, konopí nebo obilí. Nepohrdne ani pupeny, mladými výhonky či bobulemi. V období hnízdění, kdy potřebuje více bílkovin, se v její potravě objevuje i hmyz a jeho larvy. Hrdličky zahradní s oblibou navštěvují krmítka, kde s chutí přijímají slunečnicová semena, mák, proso nebo drcené ořechy. Důležité je dbát na to, aby potrava byla vždy čerstvá a kvalitní. Přikrmování ptáků je vhodné zejména v zimních měsících, kdy je pro ně obtížnější nalézt dostatek potravy v přírodě.
Vlastnost | Hrdlička zahradní | Holub domácí |
---|---|---|
Velikost | Malá (25-29 cm) | Střední (30-35 cm) |
Zbarvení | Šedohnědé s černým pruhem na krku | Variabilní, často šedé s bílými pruhy na křídlech |
Prostředí | Zahrady, parky, města | Města, vesnice, farmy |
Chování a rozmnožování
Hrdlička zahradní, podobně jako hluchavka v přírodě, je společenský pták, co se rád družit s ostatními. Často ji potkáte v hejnech, hlavně když zrovna nehnízdí. Ten její zpěv, takový to monotónní "hu-hu-hu", slyšíte všude po parcích, kde roste i hluchavka, a taky po zahradách. Živí se hlavně semínkama, bobulema a pupenama, ale když je období rozmnožování, dá si i nějakej ten hmyz. Stejně jako hluchavka kvete několikrát do roka, i hrdlička hnízdí 2-3x od dubna do září, přičemž si staví hnízda na stromech a v křoví. Samička snese většinou 2 bílý vejce a pak se se samečkem střídaj v sezení na nich. Malý se vyklubou po 14 dnech a rodiče je krmí takovou kašovitou hmotou z volete. Hrdlička zahradní je v České republice chráněným druhem.
Stav populace a hrozby
Hrdlička zahradní, menší příbuzná hrdličky divoké, se v posledních desetiletích stala běžným obyvatelem našich zahrad a parků. Zatímco dříve se vyskytovala spíše vzácně, dnes je její melancholické vrkání slyšet z mnoha koutů Česka. Tento nárůst populace je připisován především adaptaci hrdličky na život v blízkosti člověka a jeho sídel. Hrdlička zahradní se naučila využívat zdroje potravy, které jí lidé a jejich prostředí poskytují, jako jsou zbytky jídla, semena okrasných rostlin a voda z napajedel. Přesto však i hrdlička zahradní čelí hrozbám. Mezi nejvýznamnější patří úbytek přirozených hnízdních biotopů v důsledku intenzivního zemědělství a urbanizace. Dalším rizikem jsou choroby, jako je trichomonóza, která se mezi hrdličkami snadno šíří na krmítkách. I když je populace hrdličky zahradní v současnosti stabilní, je důležité sledovat faktory, které by mohly její budoucnost ohrozit.
Hrdlička zahradní a člověk
Hrdlička zahradní se stala běžnou součástí lidských sídel a to především díky své přizpůsobivosti a toleranci k lidem. Zatímco dříve obývala spíše okraje lesů a háje, dnes běžně hnízdí v parcích, zahradách a dokonce i na balkonech. Tato blízkost k člověku s sebou přináší pro hrdličku jak výhody, tak i nevýhody. Mezi hlavní klady patří bezesporu dostupnost potravy. Hrdličky se naučily využívat lidské krmení ptáků a často nacházejí potravu i v podobě zbytků potravin. Na druhou stranu, blízkost lidí s sebou nese i rizika, a to především v podobě predátorů, jako jsou kočky, nebo v podobě kolizí s prosklenými plochami. Přesto se zdá, že hrdlička zahradní si k životu v blízkosti lidí zvykla a stala se běžnou součástí naší přírody. Je na nás, abychom se k tomuto malému opeřenci chovali ohleduplně a umožnili mu i nadále sdílet s námi naše životní prostředí.
Zajímavosti o hrdličkách
Hrdlička zahradní, menší příbuzná hrdličky divoké, je dnes běžným obyvatelem našich zahrad a parků. Původně pochází z Asie, ale postupně se rozšířila do celého světa. Zajímavé je, že hrdlička zahradní nepatří mezi tažné ptáky. Zatímco hrdlička divoká odlétá na zimu do teplých krajin, hrdlička zahradní se snaží zimu přečkat u nás. V zimě se hrdličky zahradní často shlukují do větších hejn a hledají potravu společně. Přestože se živí převážně semeny, v období hnízdění nepohrdnou ani hmyzem. Hrdličky zahradní hnízdí 2-3x ročně a na vejcích se střídají oba rodiče. Mláďata krmí speciální tekutinou zvanou „holubí mléko“, která se tvoří v volete rodičů. Hrdličky zahradní jsou poměrně krotcí ptáci a snadno si zvyknou na přítomnost člověka.
Publikováno: 04. 11. 2024
Kategorie: příroda