Invazní husice nilská: Nevítaný host na českých rybnících?

Husice Nilská

Původ a rozšíření husice nilské

Husice nilská (Alopochen aegyptiacus) je velký vodní pták, jehož původní domov leží v Africe, konkrétně na jih od Sahary. Vyskytuje se také v údolí Nilu, odkud pochází i její jméno. Husice nilská je robustní pták s dlouhýma nohama a relativně krátkým ocasem. Dospělí jedinci dosahují délky těla 63–73 cm a rozpětí křídel 134–154 cm. Její zbarvení je převážně hnědošedé s tmavými skvrnami, s výrazným bílým zbarvením na křídlech, které je patrné zejména za letu. Hlava a krk jsou světle hnědé s tmavou skvrnou kolem oka. Husice nilská je všežravá a živí se semeny, kořínky, hmyzem a dalšími drobnými živočichy. V posledních desetiletích se husice nilská rozšířila i do některých oblastí Evropy, včetně České republiky, kde je považována za invazní druh.

Charakteristický vzhled a znaky

Husice nilská je pták s nezaměnitelným vzhledem. Dorůstá délky 63–73 cm a rozpětí křídel má 135–155 cm. Její hmotnost se pohybuje mezi 1,5–2 kg. Snadno ji poznáte podle výrazných hnědých skvrn kolem očí, které připomínají brýle. Zbarvení peří je u obou pohlaví podobné, samec bývá obvykle o něco větší a má na krku černý proužek. Základní barva peří je šedohnědá s jemným bílým vlnkováním. Křídla jsou shora tmavá s bílým zrcátkem, které je patrné zejména za letu. Zobák a nohy jsou růžové. Mladí ptáci se podobají dospělcům, ale jejich zbarvení je méně výrazné a postrádají charakteristické "brýle" kolem očí.

Životní prostředí a potrava

Husice nilská, původem z Afriky, se stala v posledních desetiletích běžnou součástí české krajiny. Jako invazní druh pták má ovšem nezanedbatelný vliv na životní prostředí a potravní řetězce. Husice se živí převážně rostlinnou potravou, a to ve velkém množství. Spásají vodní rostliny, čímž ohrožují populace některých druhů a narušují biologickou rovnováhu. Kromě toho konkurují o potravu ostatním vodním ptákům, kteří jsou na daném území původní. Jejich agresivní chování vůči jiným druhům, a to i během hnízdění, dále snižuje biodiverzitu.

Sociální chování a rozmnožování

Husice nilská je vysoce společenský pták, obzvláště mimo období rozmnožování, kdy se shromažďuje do velkých hejn. Tato hejna mohou čítat stovky, výjimečně i tisíce jedinců. Společné hnízdění je u husic nilských běžné. Ptáci si budují hnízda blízko sebe, často v těsné blízkosti vodních ploch. Toto chování jim poskytuje větší ochranu před predátory, jelikož více párů očí lépe zpozoruje hrozící nebezpečí.

Srovnání husice nilské s jinými druhy
Vlastnost Husice nilská Husa velká
Délka těla 63-73 cm 74-84 cm
Rozpětí křídel 134-154 cm 147-181 cm
Hmotnost 1,5-2,5 kg 2,2-4,1 kg
Barva peří Převážně hnědá s bílými znaky Šedohnědá s bílým ocasem

Během období rozmnožování se husice nilské stávají teritoriálními a agresivně si brání své hnízdo a mláďata. Samice klade 5 až 12 vajec, na kterých se střídá v sezení se samcem. Mláďata se líhnou po zhruba 30 dnech a jsou ihned schopna samostatného pohybu a hledání potravy. Rodiče je však vodí a chrání ještě několik týdnů, než se mláďata osamostatní.

Invazní druh a jeho dopady

Husice nilská, původem z Afriky, se stala v posledních desetiletích symbolem invazních druhů ptáků v Evropě. Její rychlé šíření a agresivní chování má negativní dopady na domácí druhy i ekosystémy. Husice nilská konkuruje o potravu a hnízdní stanoviště jiným druhům vodních ptáků, jako jsou například čírky obecné nebo poláci chocholačky. Její přítomnost může vést k snížení biodiverzity a změnám ve složení ptačích společenstev. Husice nilská je také známá svou agresivitou vůči lidem, zejména v období hnízdění. Její trus může znečišťovat vodní plochy a přenášet choroby. Z těchto důvodů je důležité sledovat populace husice nilské a v případě potřeby zavést opatření k regulaci jejich počtu.

Husice nilská, s peřím sněhově bílým a zobákem rudým jako žhavý uhlík, je ozdobou každého rybníka. Její krása a ladnost pohybů fascinuje lidstvo už od nepaměti.

Radomír Dvořák

Regulace populace a management

Husice nilská, původně exotický pták z Afriky, se v posledních desetiletích stala v Evropě nepůvodním druhem. Její populace prudce narůstá a v některých oblastech představuje hrozbu pro původní druhy a ekosystémy. Regulace populace husice nilské je proto v mnoha zemích důležitým tématem ochrany přírody. Mezi nejčastější metody patří kontrola hnízdění, například odstraňování vajec z hnízd, a v některých případech i odstřel. Tyto metody jsou však často kontroverzní a vyvolávají diskuze o etice a efektivitě. Je důležité zdůraznit, že regulace populace musí být vždy prováděna s ohledem na blaho zvířat a na základě vědeckých poznatků. Je nutné zvážit všechny aspekty problému a hledat řešení, která budou co nejšetrnější k životnímu prostředí a zároveň účinně omezí negativní dopady přemnožené populace husice nilské.

Zajímavosti o husici nilské

Husice nilská, tento elegantní pták s charakteristickým tmavě hnědým pruhem kolem očí, pochází z Afriky, ale v posledních desetiletích se rozšířila i do Evropy. Její přítomnost v evropské přírodě je však považována za problematickou. Husice nilská je agresivní druh, který vytlačuje původní druhy ptáků z jejich přirozeného prostředí. Její potravní konkurence a zabírání hnízdišť ohrožuje druhy jako je husa velká, čírka obecná nebo polák velký. Kromě toho husice nilská přenáší i některé choroby, které mohou být pro ostatní ptáky smrtelné.

Publikováno: 18. 10. 2024

Kategorie: příroda