Tajemství zahradního akrobata: Sýkora uhelníček a jeho život v korunách stromů
Sýkora uhelníček: Malý pták
Sýkora uhelníček (Periparus ater) je drobný pěvec z čeledi sýkorovitých, běžně se vyskytující v lesích po celé Evropě a Asii. S délkou těla pouhých 10-11 cm a hmotností kolem 8-10 gramů patří mezi naše nejmenší sýkory. Snadno ho poznáme podle charakteristického zbarvení. Vrchní část těla je olivově šedá, spodinu zdobí bílé tváře s černou čepičkou a skvrnou pod zobákem. Samci a samice se od sebe zbarvením neliší. Sýkora uhelníček je velmi aktivní pták, který se živí převážně hmyzem, pavouky a jinými drobnými bezobratlými. V zimním období, kdy je hmyzu nedostatek, se živí i semeny, zejména jehličnanů. Hnízdí dvakrát ročně, od dubna do července, v dutinách stromů, ale i v budkách. Samice snáší 5-10 vajec, na kterých sedí sama po dobu 13-16 dní. Mláďata krmí oba rodiče.
Charakteristické znaky
Sýkora uhelníček je drobný pěvec, menší než jeho příbuzná sýkora koňadra. Dorůstá délky pouze kolem 11 cm. Poznáme ho podle typického černého temene hlavy a bílé skvrnky na tváři, která kontrastuje s jinak černou hlavou. Svrchu je uhelníček zbarven olivově zeleně, spodinu těla má žlutavou s tmavým středovým pruhem, který se táhne od hrdla až na břicho. Tento pruh je u samců výraznější a širší než u samic. Mladí ptáci jsou celkově světlejší a postrádají lesklé černé zbarvení na hlavě. Sýkora uhelníček je velmi aktivní a hbitý pták. Často ho můžeme spatřit, jak šplhá po tenkých větvičkách stromů a keřů a hledá hmyz, pavouky a jinou drobnou potravu. V zimě se uhelníček živí i semeny a často navštěvuje krmítka, kde s oblibou konzumuje slunečnicová semínka a lůj.
Rozšíření a biotop
Sýkora uhelníček (Periparus ater) je malý druh ptáka z čeledi sýkorovitých, který je hojně rozšířen po celé Evropě, Asii a severní Africe. Sýkora uhelníček dává přednost jehličnatým lesům, zejména smrkovým a borovým, ale vyskytuje se i v parcích a zahradách s dostatkem jehličnatých stromů. Je to stálý pták, což znamená, že většina populace zůstává po celý rok ve stejných oblastech, i když se někteří jedinci mohou v zimě pohybovat do nižších poloh. V České republice je sýkora uhelníček běžným druhem, který se vyskytuje v lesnatých oblastech po celém území. Je to společenský pták, který se mimo období hnízdění často sdružuje do menších hejn s jinými druhy sýkor.
Vlastnost | Sýkora uhelníček | Sýkora koňadra |
---|---|---|
Velikost | Malá (11 cm) | Střední (14 cm) |
Zbarvení hlavy | Černá čepička, bílé líce | Žluté břicho, černý pruh přes oko |
Potrava a způsob obživy
Sýkora uhelníček je převážně hmyzožravý pták, který se živí širokou škálou drobných bezobratlých. Během jarních a letních měsíců tvoří základ jejich potravy hmyz, pavouci, larvy a housenky. Sýkory uhelníčkové jsou obzvláště užitečné v sadech a zahradách, kde pomáhají kontrolovat populace škůdců. V zimních měsících, kdy je hmyzu nedostatek, se sýkory uhelníčkové živí semeny, bobulemi a jinou rostlinnou potravou. Často navštěvují krmítka, kde s oblibou konzumují slunečnicová semínka, lojové koule a ořechy. Sýkory uhelníčkové jsou velmi aktivní ptáci a potravu sbírají jak na stromech a keřích, tak i na zemi. Při hledání potravy prozkoumávají kůru stromů, listy a větvičky, kde hledají ukrytý hmyz. Svou potravu polykají vcelku a nestravitelné části, jako jsou kosti a krovky hmyzu, vyvrhují v podobě vývržků.
Hnízdění a rozmnožování
Sýkora uhelníček (Periparus ater) hnízdí v dutinách stromů, nejčastěji ve starých datlích doupatech nebo přirozených stromových dutinách. Hnízdní sezóna začíná koncem dubna a trvá do června. Samice snáší 7 až 10 vajec, na kterých sedí zhruba dva týdny. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 16 až 21 dnech. I po vylétnutí z hnízda se mláďata drží s rodiči a učí se od nich hledat potravu. Sýkory uhelníčkové jsou monogamní ptáci a páry spolu často setrvávají i po více hnízdních sezón.
Ochrana a ohrožení druhu
Sýkora uhelníček, drobný pěvec s charakteristickou černou hlavičkou, je v České republice stále poměrně hojným druhem ptáka. Jeho populace však v posledních desetiletích zaznamenávají mírný pokles, a to především vlivem lidské činnosti. Mezi nejvýznamnější faktory ohrožení patří ztráta přirozeného prostředí, ať už se jedná o kácení starých stromů s dutinami vhodnými pro hnízdění, nebo o ubývání lesního podrostu, kde sýkory hledají potravu. Negativní vliv má i intenzivní zemědělství s používáním pesticidů, které decimují hmyz, hlavní složku potravy sýkor. Pro ochranu sýkory uhelníčka je klíčové zachování starých stromů s dutinami, podpora přirozeného zmlazení lesa a pestrá mozaikovitá krajina s dostatkem zeleně. Důležitá je i osvěta veřejnosti a podpora šetrného hospodaření v lese i na polích.
Zajímavosti o sýkoře uhelníčkovi
Sýkora uhelníček (Periparus ater) je malý druh pěvce z čeledi sýkorovitých. S délkou těla pouhých 10-11 cm patří mezi naše nejmenší sýkory. Snadno ji poznáme podle typické černé hlavičky s bílými tvářemi a šíjí. Svrchu je uhelníček šedohnědý, zespodu bělavý s okrovým nádechem na bocích. Obě pohlaví jsou zbarvena podobně. Vyskytuje se v lesích všech typů, parcích a zahradách, kde vyhledává především jehličnaté stromy. Živí se hmyzem, pavouky a semeny, v zimě s oblibou navštěvuje krmítka. Hnízdí v dutinách stromů, kde samice snáší 7-10 vajec. Sýkora uhelníček je stálý pták, to znamená, že u nás setrvává po celý rok.
Publikováno: 01. 11. 2024
Kategorie: příroda