Strašilka australská: Mýty a fakta o fascinujícím hmyzu

Strašilka Australská

Strašilka australská: fascinující hmyz

Strašilky australské, známé také jako Extatosoma tiaratum, jsou fascinující stvoření, která vzbuzují úžas a zvědavost. Tyto neuvěřitelné hmyzí druhy, pocházející z Austrálie, jsou mistry v maskování. S jejich pozoruhodnou schopností napodobovat větvičky a listy se snadno ztratí v svém přirozeném prostředí. Tato mimikry je chrání před predátory, včetně pavouků, kteří představují hrozbu pro mnoho druhů hmyzu. Zatímco pavouci spoléhají na sítě a rychlé reflexy, aby chytili svou kořist, strašilky australské se spoléhají na svou nenápadnost a trpělivost. Zajímavé je, že samice strašilky australské mohou klást oplodněná vajíčka i bez přítomnosti samce. Tato schopnost, známá jako partenogeneze, jim umožňuje rozmnožovat se i v prostředí s omezeným počtem partnerů.

Původ a přirozené prostředí

Strašilka australská (Extatosoma tiaratum) pochází z tropických a subtropických oblastí Austrálie, kde obývá především lesy a křoviny. V tomto prostředí se dokonale maskuje mezi větvemi a listy díky svému vzhledu, který připomíná suchý list či kůru. Strašilky jsou býložravé a živí se listy různých rostlin, v zajetí se nejčastěji chovají na listech ostružiníku, maliníku nebo dubu. Pavouci (Araneae) jsou po celém světě rozšířenou skupinou bezobratlých živočichů. Vyskytují se v nejrůznějších prostředích, od tropických deštných lesů po arktické oblasti. Většina pavouků jsou predátoři, kteří se živí hmyzem. Svou kořist loví pomocí sítí z pavučin nebo aktivním lovem. Pavouci hrají důležitou roli v ekosystémech, protože regulují populace hmyzu.

Vlastnost Strašilka australská Pavouk
Počet nohou 6 (hmyz) 8 (pavoukovec)
Tělní segmenty Hlava, hruď, zadeček Hlavohruď, zadeček

Vzhled a velikost strašilky

Strašilka australská je fascinující tvor, který budí dojem, že se zhmotnil z říše fantazie. Její tělo, dosahující délky až 15 cm u samic, je mistrovskou kamufláží, připomínající uschlou větvičku. Zelenohnědé zbarvení, doplněné o drobné hrbolky a výrůstky, ji činí v husté vegetaci prakticky neviditelnou. Na rozdíl od strašilky, pavouk, ač také mistr v přetvářce, sází na jiné strategie. Jeho tělo, rozdělené na hlavohruď a zadeček, bývá pokryto chloupky a ostny, které mu propůjčují vzhled odpovídající jeho prostředí. Zatímco strašilka spoléhá na pasivní obranu a snaží se splynout s okolím, pavouk se nezdráhá použít své snovací bradavky k vytvoření sítě, do níž chytá nic netušící kořist. Velikost pavouků je velmi variabilní, od několika milimetrů až po několik centimetrů u některých exotických druhů.

Mimikry a obrana v přírodě

Strašilka australská je fascinujícím příkladem mimikry v živočišné říši. Její vzhled, připomínající suchou větvičku, ji činí téměř neviditelnou pro predátory. Tento typ mimikry, kdy se živočich maskuje za neživý objekt, se nazývá fytomimikry. Strašilky se navíc pohybují pomalu a trhaně, čímž dokonale imitují pohyb větvičky ve větru. Pavouci, ačkoliv jsou často vnímáni jako predátoři, využívají mimikry k vlastní ochraně. Některé druhy pavouků, například skákavky, dokáží změnit barvu svého těla tak, aby splynuly s okolím. Jiné druhy, jako například křižáci, budují své sítě s charakteristickým vzorem, který mate hmyz a usnadňuje jim tak lov. Existují i pavouci, kteří se maskují za mravence, aby se dostali do jejich kolonií a živili se jejich larvami. Mimikry a obranné mechanismy v přírodě jsou důkazem neuvěřitelné rozmanitosti a adaptability živých organismů.

Chování a životní styl

Strašilka australská je fascinující tvor s mnoha obrannými mechanismy. Když se cítí ohrožena, zaujme obranný postoj, při kterém zvedne zadeček a přední končetiny a napodobuje tak štíra. Přestože strašilka nemá jedový aparát, dokáže vypouštět pachovou látku, která odpuzuje predátory. Zajímavostí je, že strašilky jsou býložravé a živí se listy různých rostlin. Pavouci, na rozdíl od strašilek, jsou draví živočichové. Jejich chování a životní styl se liší v závislosti na druhu. Někteří pavouci si staví sítě, do kterých chytají svou kořist, zatímco jiní jsou aktivní lovci, kteří svou kořist pronásledují. Všichni pavouci však mají společné to, že produkují hedvábí, které využívají k různým účelům - k stavbě sítí, vytváření kokonů pro vajíčka nebo k bezpečnému sestupu z výšky. Chování a životní styl strašilek a pavouků jsou příkladem rozmanitosti a adaptability v živočišné říši.

Potrava a způsob lovu

Strašilka australská, jak už její jméno napovídá, se živí rostlinnou stravou. Její jídelníček tvoří především listy eukalyptu, ale nepohrdne ani jinými druhy rostlin. Zajímavostí je, že strašilky preferují čerstvé listy a výhonky, starší a tužší části rostlin jim příliš nechutnají. V přírodě se strašilky k potravě dostávají snadno, stačí jim vyšplhat na strom a pochutnat si na listech.

Pavouci jsou naproti tomu dravci a jejich potrava se skládá výhradně z hmyzu a jiných drobných živočichů. Na rozdíl od strašilek, které se pasivně krmí na rostlinách, pavouci se musejí o svou potravu aktivně přičinit. K lovu používají rozmanité strategie - někteří budují důmyslné sítě, do kterých lapají svou kořist, jiní se spoléhají na rychlost a mrštnost a kořist aktivně pronásledují. Pavouci nedokážou potravu rozkousat, a proto ji tráví mimotělně. Do těla kořisti vstříknou trávicí enzymy, které ji rozloží na stravitelnou kaši, a tu pak pavouk vysaje.

Rozmnožování a délka života

Strašilka australská se rozmnožuje pohlavně, ale v zajetí se běžně setkáváme s partenogenezí, kdy samičky kladou neoplozená vajíčka, ze kterých se líhnou opět jen samičky. Samička naklade během svého života až 200 vajíček, ze kterých se po 4 až 6 měsících líhnou malé nymfy. Ty se podobají dospělcům, ale nemají ještě vyvinutá křídla. Dospělosti dosahují po 6 až 12 měsících a dožívají se jednoho až dvou let. Délka života strašilky australské se liší podle pohlaví, samičky žijí déle než samečci.

Pavouci se rozmnožují pohlavně a jejich rozmnožovací cyklus je velmi rozmanitý. Samci se od samiček často liší velikostí i zbarvením. Samci pavouků mají na konci makadel přeměněné končetiny, tzv. bulbusy, do kterých nasávají spermie a jimi pak oplodňují samičky. Samičky kladou vajíčka do kokonů, které si spřádají z pavučiny. Počet vajíček v kokonu se liší podle druhu pavouka a může se pohybovat od několika desítek až po několik stovek. Délka života pavouků je velmi variabilní. Některé druhy se dožívají pouze několika měsíců, zatímco jiné, například sklípkani, se mohou dožít i několika desítek let.

Strašilka australská, tvor fascinující a děsivý zároveň. Její křehká krása a nenápadné pohyby skrývají dravce, jehož trpělivost a rychlost jsou legendární.

Jindřich Krejčí

Strašilka australská jako domácí mazlíček

Strašilky australské jsou fascinující stvoření, která si získávají oblibu jako domácí mazlíčci. Na rozdíl od pavouků, kteří jsou často vnímáni s obavami, strašilky vzbuzují spíše zvědavost a úžas. Zatímco pavouci jsou aktivní lovci s jedovatými žlázami, strašilky se spoléhají na své maskování a neškodnost. Jejich pomalé pohyby a vzhled připomínající větvičky jim umožňuje dokonale splynout s okolím a unikat tak pozornosti predátorů. Pro chovatele je důležité zajistit strašilkám vhodné prostředí s dostatkem větví a listí, které jim poskytnou úkryt a potravu. Na rozdíl od pavouků, kteří vyžadují živou potravu, strašilky se spokojí s čerstvými listy rostlin, jako je ostružiník, maliník nebo dub.

Zajímavosti a mýty o strašilkách

Strašilka australská, tento fascinující hmyz, je často opředen mýty a nepravdami. Jedním z nejrozšířenějších je tvrzení, že strašilky jsou jedovaté. Ve skutečnosti jsou strašilky naprosto neškodné a nemají žádný jed. Jejich obranou strategií je maskování a splynutí s okolím. Další mylná představa se týká jejich vztahu k pavoukům. Ačkoliv se na první pohled mohou zdát strašilky pavoukům podobné, ve skutečnosti s nimi nejsou blízce příbuzné. Pavouci patří mezi klepítkatce, zatímco strašilky patří mezi hmyz s proměnou nedokonalou. Zajímavostí je, že strašilky se dokáží rozmnožovat i bez partnera, procesem zvaným partenogeneze. Samičky kladou neoplozená vajíčka, ze kterých se líhnou další samičky.

Publikováno: 07. 11. 2024

Kategorie: příroda